Hledat

Navigace: aikido > Malé poznámky

Malé poznámky

Spousta senseiů dělá aikido nereálným, díky tomu, že "když uke neútočí správně, tak nelze dělat techniku".
Uke by měl být skutečným útočníkem. Neměl by být pouze uke. A tori by měl "kroti" ukeho útok. Tori by měl být "pánem situace".
Uke mě chytí za ruku (např.kata.te.tori) a já dělám milion kroků irimi tenkan tenshin irimi kaiten ... atd a uke se mě stále snaží držet. Ale proč? Toto není realita. Realita je taková, že útočník mě nebude držet a čekat, až provedu stopadesát kroků a nakonec techniku. Bohužel jsme malá země a moc senseiů zahraničních tady u nás vliv nemá, takže jsme "nuceni" učit se, co se tady učí.
Osensei se utkal se všemi možnými zastánci různých bojových umění a všem ukázal, že aikido skutečně funguje vždy a všude a je "neporazitelné". Myslím, že spousta současných novodobých senseiů, i držitelé vysokých danů by v takovýchto testech neobstála. Jen si přeji, aby se do aikida vrátila ta reálná bojovnost, která v něm byla na začátku. Pak se teprv naplní ty slova, že aikido je bojové umění harmonie. Ať už je útočník jakkoliv agresivní, tak bych ho měl "zkrotit", aniž bych mu ublížil. Ovšem na tatami jen člověk slyší : "Takhle nemůžeš útočit".
Útočník bude silný, bude se bránit a nebude poddajný, jako aikidoka. Proto reálné aikido musí útočit na stabilitu hned od počátku útoku.
Kdykoliv někam jdeš, kdekoliv jsi, "vem" aikido s sebou, neomezuj se na myšlenky na aikido pouze na tréninku.
Aikido trénink nevnímá tělo a mysl jako samostatné. Stav jednoho bude mít vliv na stav druhého. Z tohoto důvodu se v aikido učí fyzickou relaxací stát se přirozeně psychickým uvolněním a naopak.
Aikido je možné přizpůsobit bez ohledu nastalé situace.
Aikido je jedno z mála bojových umění, které může použít nerozcvičený člověk v zimním oblečení, stejně jako na plovárně. Je o kontrole celé situace, celého protivníka, je to princip.
Aikido, Tábor, Lucie Gálová: "Jde o harmonii mezi oběma cvičícími. Nejsou si soupeři, ale partnery. Základem je nic neodmítat. V životě všechno přijímám a buď to pouštím dál, nebo si to uchovám". Výraz partneři podle Lucie Gálové nahrazuje japonské UKE a TORI. První znamená - Ten, co útočí, dává impulz. Druhý- Ten, co přijímá a nějak s tím naloží.
Aikido obsahuje prvky léčebného umění SHIATSU (relaxace, rehabilitace), jisté prvky bojového stylu DAITO.RYU (velmi účinné a významné bojové umění s dlouhou tradicí). Není jen sebeobranný systém, ale studuje kompletní cestu bojovníka, která obsahuje všechny tři fáze konfliktu: 1) Utišení možného sváru, 2) Umění strategie, 3) Vlastní technika boje. Tyto tři fáze lze transformovat do běžného života při jednání s lidmi. Proto aikido studují mnozí podnikatelé a manažeři.
Aikido, jestliže jsem dobře poslouchal svého učitele, je cesta mysli. Celý útok je rozebrán na jednotlivé fáze, kdy na vás protivník zaútočí a vy jeho útočnou sílu obrátíte proti němu. Např. když na vás jde s mečem a vy máte holé ruce- uhnete stranou, svedete jeho úder mírně stranou, za jílec meče mu během pohybu mírně převrátíte ruku, a protivník má několik možností- buď meč drží pevně a rozdrtí si zápěstí, bolest ho donutí upustit meč a obrátit se k vám do protiútoku (v tu chvíli máte ale meč vy), nebo se pokusit rychle dostat z dosahu.
O aikidu se říká, že to je obranné umění, právě proto, že míra účinnosti obranné techniky je přímou úměrou závislá na intenzitě útoku. Takže na útočníka, který fakticky neútočí, nelze aplikovat obrannou techniku. Proč taky, vždyť přece nic nedělá a tedy není nebezpečný. Naopak, když se útočník na někoho vrhne a obránce techniku provede pořádně a dotáhne ji do konce, tak útočníkovi nepomůže ani žíněnka, ani to, že umí padat- praskají kosti a trhají se kloubní vazy.
V aikidu je využití pohybu protivníka naprostým základem. Schopnost správně zužitkovat energii útoku je podle mého z 95% podstatou aikida.
Jeden z důvodů proč výuka trvá tak dlouho je ten, že není dost útočníků - kdyby se trénovalo pořádně, tak za jeden den (trénink) zmrzačíš tak 100 lidí. Trénink technik se začíná ve více-méně statické formě a techniky, pokud se dělají z pohybu, tak se dělají pomalu a opatrně. Pokud se technika dělá z pohybu, tak je nezbytně nutné, aby obránce techniku provedl jemně, správně a včas ji přerušil, protože jinak hrozí dost nepříjemná zranění.
Na tréninku je paradoxně nejnebezpečnější osobou sebevědomý začátečník silového typu, protože má snahu: 1) dělat vše silou 2) dělat to rychle 3) když to nejde jemně, tak zatne svaly a techniku tam nějak prorve.
Učení trvá dlouho proto, že když se techniku naučíš ve statické podobě, tak je to sice hezké, ale je to skoro k ničemu. Techniku musíš zvládnout udělat z pohybu. a to je hlavní potíž - naučit se plynule navázat na pohyb protivníka a s minimálním úsilím jeho pohyb nasměrovat tam, kde je to pro útočníka nejméně výhodné.
Aikido je půvabné v tom, že škodu kterou na útočníkovi napácháte, máte naprosto pod kontrolou a pokud útočník nemyslí svůj útok vážně, tak vy mu neúmyslně neublížíte víc, než je přiměřené útoku.
Můžete pomocí aikida přiměřeně zpacifikovat jak skutečného útočníka, tak třeba rozzuřenou přítelkyni, nebo kamaráda, kterému náhodou přeskočilo, ale kterým nechcete ublížit.
Aikido není o boji, ale o tom, boji předejít.
Nekritizujte žádné z jiných umění, nemluvte špatně o druhých. "Hora se nesměje řece, že není vysoká, protože ani řeka se nesměje hoře, že neumí téci".
Strach. Svým způsobem je strach jakýsi obranný mechanismus, který se aktivuje při pocitu nebezpečí a ve "zdravé úrovni" zbystří smysly. Je to emoce doprovázená celou řadou filozofických jevů, kdy se nám stahuje krev k životně důležitým orgánům, tím pádem nám bledne kůže, chladnou končetiny a brní prsty, zrychlí se dýchání.
SPRÁVNÝ TRÉNINK- Za rok se toho moc naučit nedá- resp. můžeš se naučit různé techniky, ale ten cit pro načasování a vnímání slabých míst útočníka, to zabere víc času. Řekl bych tak cca 2 roky intenzivního tréninku, kdy to začneš..nebo vlastně přestaneš vnímat a začneš se učit zdokonalovat intuici. Po dvou letech intenzivního tréninku budeš mít zaběhnuté základní pohyby a budeš se moc víc věnovat tomu, jak se hýbe útočník. Dál také závisí na učiteli aikido, které vás učí. Jsou učitelé, kteří učí tzv. taneční formu, pak je pár učitelů, kteří učí aikido na praktičtější úrovni. Než je člověk schopný použít efektivně aikido (tj. abych nikomu neublížil a neutloukl ho), když se učí pomocí taneční formy, tak to musí být na velké úrovni. Ideální forma aikida je, když jako tori řídíš od začátku útok a nenecháš ukeho cokoliv dělat. Bohužel u nás se hodně učí ta taneční forma, kdy necháš útočníka neustále pokračovat v útoku. Bohužel nástupy do technik jsou nereálné, útok je nereálný. Je to cvičení pomocí takových sestav. Kdežto pro praktické využití je nejlepší, pokud ukeho vyvedeš z rovnováhy už při prvním vstupu a pak máš možnost si s ním dělat, co chceš. Ideální je ale trénink asi oběma metodami, kdy ten tanec tě učí cítit, jak se uke hýbe. Ale rozhodně se nedá čekat, že tě útočník bude držet za ruce a ty s ním protančíš celou místnost a on bude pořád držet, aby ty jsi nakonec udělal techniku. Nejideálnější principy jsou : 1) Uhnout z linie útoku nebo jej přesměrovat 2) Destabilizovat a kontrolovat útočníka 3) Zvolit vhodnou techniku

Login:
Heslo: