Různé přístupy k aikido
Cílem tohoto článku je poradit uchazečům ale i začátečníkům co vlastně od aikida čekat.
Očekávání je ryze individuální věc. Někdo cvičí, aby se hýbal a něco dělal, někdo cvičí protože ve svém městě má z bojových sportů a umění pouze aikido, někdo chce umět mlátit lidi jako Steven Seagal, atd., atp.
Aikido nabízí velmi širokou škálu přístupů a konkrétní přístup určuje potom učitel toho kterého klubu. Myslet na toto je velmi důležité!
Jako i ve škole, učitel aikida ovlivní rozhodujícím způsobem váš názor i pohled na aikido. Proto se také stává, že někoho aikido chytne hned, protože mu vyhovuje přístup učitele; někdo jiný bohužel cvičit přestává, protože mu učitelův přístup prostě nesedí. Tento poznatek je, podle mě, klíčový. Proto slyšíte různé lidi hanit vaše milované aikido, event. někoho chválit ten „hloupý sport“. V nejmenovaném internetovém fóru (sekce Fightclub) jsem pravidelně svědkem těchto nedorozumění.
Rád bych zde pár nejčastějších přístupů popsal:
* Aikido jako praktická sebeobrana: tato skupina cvičenců vyznává přímé a krátké techniky, cvičí tvrdě a s málo ohledy na své kamarády z klubu. Při svém seznamování s aikido poměrně trpí, protože nechápou, proč nemohou hned lámat kosti, ale musí se učit základy (které mohou být nudné - přiznávám).
* Aikido jako zdravotní cvičení: tento způsob vyznávají většinou starší nebo nemocní lidé. Cvičí pomaleji a opatrně. Toto je bohužel někdy na škodu, protože bez řádného útoku aikido nelze provést, nefunguje.
* Lovci - sportovci: podle mě nejhorší skupina. I v aikido existuje systém stupňů kyu-dan. Cílem lidí z této skupiny je získat daňový stupeň (= černý pásek) co nejdříve. Zajímají se pouze o zkouškový řád, dle kterého jsou pak zkoušeni a nic jiného kolem sebe nevidí a co není ve zkouškovém řádu je ani nezajímá. Nevýhodou pro tyto jedince je, že se aikido cvičí komplexně, ne pouze technika za technikou, jako seznam na odškrtávání.
* Rýpalové: lidé, co chtějí dokázat, že aikido nefunguje. Nevím proč chodí cvičit, ale občas na ně, bohužel, narazíte.
* Baletky: cvičenci, kteří si nejspíš spletli tělocvičnu. Jsou velmi pohybliví (až moc), jejich pádové kreace by zasloužili nejméně bronzovou medaili v gymnastice. Cvičí se s nimi těžko, protože nejsou dobří útočníci.
* Svěráci: pravý opak baletek. Tito lidé vás velmi pevně uchopí za ruku a tím jejich role útočníka končí. Pokud se necháte takto chytit, pomůže vám leda tak svěcená voda. Svěráci většinou mají velkou fyzickou sílu a přímo se vyžívají v pocitu, že vás tentokrát dostali.
Jak bylo výše popsáno, učitel má velikou zodpovědnost vůči svým žákům, ale i vůči uchazečům. Učitel je ale také jen člověk a již si vybral svůj styl cvičení. Vybral si jej už jako začátečník (pravděpodobně i nevědomky) a tento svůj přístup již nezmění, nelze to provést.
Proto velmi silně doporučuji vydržet cvičit i pokud vás cvičení moc nebaví - časem získáte širší pohled a věci, které vám učitel ukáže, si přizpůsobíte. Vytvoříte si vlastní přístup. Některým technikám dáte přednost, jiné trochu ošidíte. Můžete i s učitelem debatovat, měl by být schopný zodpovědět vaše dotazy.
Miroslav Mráz, Yamato dojo