Aikido jako bojové umění:hledání spojovacího článku mezi tělem a duchem
V aikido, stejně jako v ostatních bojových uměních, je technika pouze vrcholem ledovce, prostředkem ke kultivaci ducha a rozvoji osobních vlastností každého z nás. Všichni to neustále někde čteme a slyšíme, vnitřně si uvědomujeme, že to asi dává smysl a asi se s tím většinou ztotožňujeme. Často však nevíme, jak tuto myšlenku uchopit, zda a jak se to v nás doopravdy děje, kde končí fyzický trénink a začíná naše vnitřní proměna. Snad nám k tomu chybí výchova v duchu východních tradic, snad……snad je tu však něco, co by mohlo být spojovacím článkem mezi fyzickou stránkou cvičení a tím, zda a jak vnímáme změny své osobnosti. Je to něco zdánlivě neviditelného, něco, co jde nad rámec každé jednotlivé techniky a přitom je v každé technice bytostně obsaženo. Není to něco, co se na stážích či trénincích systematicky vykládá, avšak není to ani něco, co by se na druhou stranu zcela opomíjelo. Tu a tam lze zaslechnout zdánlivě samozřejmou poznámku, střípek, útržek věty. Když si to pak dáme všechno dohromady, zamyslíme se nad tím a zkusíme si to, máme pocit, že se nám otevírá ona pověstná třináctá komnata. Každou jednotlivou techniku či variantu lze vnímat jako jakýsi vzorec chování, který nám říká, jak používat ruce, jak používat nohy, kdy vychýlit, kdy vstoupit. Ve světě existuje velké množství „učebnic“ aikido, knih či spíše fotoalb, kde je každá jednotlivá technika (ve formě, kterou preferuje či vyučuje její autor) podrobně fotograficky zdokumentována. Podobně je tomu s videosekvencemi na internetu či při
předvádění techniky učitelem na stáži. Něco je vidět, něco nám však zůstává na první pohled skryto. Co je tedy to zdánlivě neviditelné, to, co je součástí každé techniky, co nám dává schopnost techniku prožít a zakusit její tajemství? Co dělá aikido opravdovým bojovým uměním? Chcete-li to opravdu zjistit, zkuste si na dnešním či zítřejším tréninku přidat k vašemu provedení techniky následující ingredience. Nekoukejte na útočníkovy ruce a nohy Zaměříte-li svou pozornost na ukeho ruce nebo nohy v momentě jeho útoku, jste ztraceni. Hodný uke vám sice nic neudělá, ten zlobivější a šikovnější však může velice často převzít iniciativu, naznačit vám fatální úder, či dokonce přejít do protitechniky. Útočníka je třeba vnímat jako celek, což vám jistě napomáhá vnímat jako celek či v souvislostech cokoliv, co se vám přihodí ve vašem každodenním životě. Někde jsem četl, že jedním ze způsobů, jak dosáhnout vnímání ukeho jako celku, je soustředit (nikoli však upřeně) svou pozornost mezi jeho oči. Jiná rada doporučuje, abychom se dívali ukemu do krční jamky. Ať tak či onak, za zkoušku to stojí, co myslíte?
Snižte své těžiště
Neuděláte-li to, budete rozevlátí, budete mít problémy ukeho vychýlit, budete se pohybovat vy kolem něj a ne on kolem vás. „Zakořeníte-li“ však do žíněnky, zakusíte opravdovost práce s jeho energií a pochopíte základní myšlenku kruhového pohybu v aikido. Přitom je to tak snadné. Snad by nám tento aspekt mohl pomoci uvědomit si, že každý z nás může být jistým způsobem klidným a pevným středem světa, kolem kterého se točí „jeho“ svět a nikoli tím, který se nechá světem vláčet.
Uvolněte se
Další podmínkou k tomu, abyste dokázali přijmout, zpracovat a využít energii útočníka, je být dokonale uvolněný. Jste-li zatuhlí, jeho energie do vás narazí a ztratí se, pravděpodobně budete rychlejší než uke, a nezbyde vám pak než použít k
dokončení techniky vlastní sílu. Techniku tak sice provedete, avšak nebude to v žádném případě v souladu s principy aikido.
Dvě metody, jak se při cvičení uvolnit:
První metodou je mít neustále pootevřená ústa. Díky tomu máte uvolněný obličej a nakonec i celé tělo.
Druhá metoda spočívá v tom, že si před každým provedením techniky v duchu řeknu „jsem uvolněný“.
Nevěřili byste, jak to funguje. Není snad ani třeba zdůrazňovat, že umění uvolnit se je téměř nutností pro přežití v dnešním bláznivém a vystresovaném světě.
Přizpůsobte se práci ukeho
Prvním a posledním předpokladem dobrého ukeho je pokoušet se neustále, z každé situace, útočit. Bez toho v podstatě nelze techniku správně provést. Mnoho z nás bere práci ukeho na lehkou váhu a často vše nechává na torim. Striktně řečeno, přestane-li uke útočit, nebezpečí pominulo a není důvod, aby tori pokračoval v provádění techniky. To však například při zkouškách není přípustné (a je to jeden z důvodů, proč by měl učitel nominovat svého žáka na zkoušky nejen na základě toho, jak umí provést předepsané techniky jako tori). Jinou věcí je, že v podstatě vždy přesně víme, jakou techniku máme procvičovat. To dává ukemu určitý prostor pro „zlobení“. Zkušený uke tak může toriho navést ke správnějšímu provedení techniky, zvláště začátečník pak tímto rád demonstruje vlastní a nezralou představu, že technika jako taková ne zcela funguje. Může to být způsobeno rozdíly v tělesné konstituci každého z nás, může jít o ukeho neznalost techniky, může však také jít o menší ukeho frajeřinku. Přiměřenou reakcí toriho je v takové chvíli změna techniky (renrakuhenka waza). I když není v dané chvíli předepsaná, doporučuju to občas zkusit (a to třeba i při zkouškách, pokud si to situace vyžádá). Je to vždy lepší, než předepsanou techniku přerušit a pokusit se o ni znovu. Moc se tento prvek necvičí, dá vám to však zakusit příjemný pocit převahy a formuje vaši flexibilitu.
Zanšin na konci techniky
Každá technika by ze strany toriho měla končit chvilkovým zpevněním, „vychutnáním si vítězství“ a kontrolou protivníka ještě chvíli po jeho odhození či uvolnění znehybnění. Demonstrujeme tak svou jistotu převahy nad protivníkem a formujeme svou ostražitost, schopnost být neustále ve střehu a připraveni bojovat.
Je paradoxní, že při práci s bokkenem nám to často velké problémy nečiní (chvíle ostražitosti po nuticke), avšak při cvičení beze zbraně na to neustále zapomínáme.
Na zanšin bezprostředně navazuje (či je snad dokonce možné jej považovat za jeho součást) prvek, který bohužel často nevidíme ani u vyšších danových stupňů, totiž: Práce či pohyb mezi technikami.
Na první pohled není tento prvek záležitostí jednoho opakování každé jednotlivé techniky, je však součástí komplexu pohybů, které začínají útokem protivníka a končí jeho znehybněním. Zde se k bojovému duchu aikido (a koneckonců každého bojového umění) přibližujeme asi nejvíce. Není přece možné, aby tori po odhození soupeře ustupoval, polevil v koncentraci a rozhlížel se bezelstně kolem sebe, či se k ukemu dokonce obracel zády. Nejenže tak ztratí svou výhodu, kterou bezpochyby má pokud po jeho odhození k ukemu přistoupí, vystavuje se dokonce „smrtelnému“ nebezpečí pokud uke správně plní svou funkci a neustále útočí. Ve skutečnosti je nutné po odhození k ukemu okamžitě přistoupit a být tak připraven přijmout jeho další útok téměř v okamžiku kdy začne. Práce mezi technikami a vycházení útoku vstříc je základem cvičení proti více útočníkům, ať už jde o cvičení taninzutori, kakarigeiko, či jiyuwaza. Překvapuje proto její absence při cvičení ve dvojicích.
Zkuste to a vnímejte další rozměr aikido, který jste dosud možná nepocítili.
Existuje mnoho dalších aspektů aikido, které přerůstají rámec jedné konkrétní techniky. Patří mezi ně správné dýchání (včetně kokyu), správná vzdálenost (včetně správně a včas provedeného atemi) či správné načasování toriho reakce na útok. Přesto, že se neváží na konkrétní techniku, jsou do značné míry s její „choreografií“ svázány. Navíc se zdůrazňují nepoměrně častěji než zde představené prvky a proto se jim tento článek cíleně nevěnuje. To však v žádném případě neznamená, že by byly méně důležité.
Dokud nebudeme vnímat význam těchto prvků a pravidelně je provádět, nedostaneme se dál, než na úroveň fyzického cvičení aikido, které je sice nezbytné, avšak je jen prvním krokem k jeho celkovému pochopení a prožívání. Úroveň dovednosti v těchto prvcích je možná důležitější než úroveň dovednosti v množství osvojených technik a jejich nesčetných
variant. Přestože aikido bylo vytvořeno za účelem šíření míru a harmonie mezi lidmi, nelze opomíjet či snižovat jeho bojový aspekt.
Právě tyto prvky jsou jedním z niterných vyjádření jeho bojové stránky. Bez nich by se aikido brzy mohlo stát pouze
jinou formou aerobicu či cirkusovým vystoupením, které by sice kultivovalo naše tělo, ale naopak otupovalo našeho ducha.