- Nebojujeme....
- Japonská bojová umění a další....
- Kyusho
- Iaido
- Hojo - škola meče
- Kendo
- Japonské písmo
NEBOJUJEME....
Co je boj? Boj znamená "utkat se s někým v bitvě nebo potyčce". Řekl bych, že je zapotřebí dvou nebo více lidí, aby k boji došlo. Útočník se může snažit nás napadnout, ale jeho snaha bude postrádat smysl. Zatímco on útočí, nebo se nás snaží napadnout, hledáme způsob, jak nás uvést do vzájemné harmonie nejen s ním, ale i se světem kolem nás. Pokud si zvolíme boj, změníme naši mysl, a pak už nejdeme cestou aikido.
Toto "otevření mysli" je tím, co zabere nejvíc času při studiu aikido. Techniky se lze naučit během krátkého období, ale může trvat léta, než se stanou tak efektivními, jak by měly být. Je to proto, že trvá dlouho, než pochopíme a ztotožníme se s myšlenkou aikido. Do té doby většina z nás jednoduše používá techniky k efektivnějšímu boji, ale ve skutečnosti nepoužíváme aikido jako O-sensei.
Eto sensei během svých seminářů ve Virginii a Marylandu zdůrazňoval nutnost opustit "bojovou mysl". Když se naučil zbavit se bojové mysli, byl schopen opravdu najít sílu aikido. Proč bychom něco takového nemohli dokázat i my'?
Pokud studujete aikido, abyste se stali lepším bojovníkem, naučíte se několik dobrých technik, které vám pomohou, ale nikdy nenaleznete cestu k pravému aikido. Pouze v případě, že potlačíte touhu stát se lepším bojovníkem a zyvrhnete bojovou mysl, najdete pravou cestu aikido a jeho poselství světu.
JAPONSKÁ BOJOVÁ UMĚNÍ a další....
Japonsko
- Aikido
- Bujinkan
- Daito.ryu.cuki.jujutsu
- Goju.ryu
- Hakko.ryu
- Iaido
- Judo
- Jujutsu
- Katori.shinto.ryu
- Kendo
- Kobudo
- Kyokushin
- Kyudo
- Naginatado
- Shito.ryu
- Shotokan
- Sumo
- Wado.ryu
Čína
- Eagle claw
- Ba Qua zhang
- Tai chi
- Wing chun
- San shou
- Hung gar
- Wu shu
Korej
- Hapkido
- Hwarangdo
- Taekwondo WTF
- Taekwondo ITF
- Taekkyon
Brázílie
- Capoeira
- Brazilské Jin jitsu
Vietnam
- Viet vo dao
Thajsko
- Muay thai
KYUSHO
Kyusho je jemné umění práce s akupunkturními a nervovými body. Kontakt, tlak či úder na tyto body se podle intenzity využívá pro stimulaci toku energie v těle pro léčbu a úlevu od potíží nebo uvolnění či znehybnění v případě agrese. Kyusho, známé také jako Dim-mak, je vhodné jako sebeobrana i jako doplněk k jiným bojovým uměním.
IAIDO
Obsahem této zvláštní formy japonského šermu mečem je dovednost bleskového vytasení zbraně pro první rozhodující zásah.
V náhlém vniknuvší bojových situacích má často člověk, který "tasí nejdříve", zdánlivě výhodou. To, co můžeme ještě dnes pozorovat ve westernech, platilo i ve feudalismu, protože válečníci tehdy nechodily s taseným mečem v ruce, nýbrž museli ho (co možná nejrychleji) vytasit z pochvy teprve, když se objevil nepřítel, nebo při útoku.
Iai je napodobení boje, při kterém cvičící podle situace vede seky nebo body proti imaginárnímu soupeři.
Pojem aia se skládá z japonských slov "Iru- být zde" a "Awaseru- sjednotit se, spojit se". Iaido má za sebou 400 let starou tradici a zahrnuje několik směrů, MUSO.SHINDEN.RYU, SHIN.KAGE.RYU, OMORI.RYU.
Pod pojmem iai se rozumí řetězec jednání, který se dělí do pěti úseků: 1) Koncentrace, 2) Tasení meče, 3) Usmrcení soupeře, 4) Otření krve z čepele a 5) Zasunutí meče do pochvy.
Bleskové vytasení, přesný zásah a zasunutí meče jsou prováděny jako přesně stanovený soubor cvičení. Iai vyžaduje velkou koncentraci a zvláštní dokonalost při zacházení se zbraní.
Program nácviku SEITWI-IAI sestává z deseti různých "kata", které začátečníci provádějí nejdříve dřevěným mečem (bokken) a později kovovým mečem (iaito). Kromě toho se učí řezaným cvikům (zuburi), neboť iai může být také použito k testování mečů.
IAITO - je cvičný tupý kovový meč většinou vyrobený ze slitiny zinku a hliníku. Jeho vlastnosti při cvičení iaido jsou velmi podobné japonskému meči - kataně. Kvalitnější iaita jsou vybavena podélnou drážkou, která při správně provedeném seku vydává charakteristický svištivý zvuk.
HOJO - ŠKOLA MEČE
Hojo představuje tradici jedné z nejstarších (dosud existujících) šermířských škol KASIMA.SHINDEN.JIKISHIN.KAGE.RYU. Za jejího zakladatele je považován Macumoto Bizen (1467- 1524), který na přelomu 15. a 16. století pobíval v šintoistické svatyni Kashima. Název Hojo se tradičně překládá jako "zákon přírody". Ve své podstatě je Hojo rituální formou šermu složenou ze čtyř základních kat. Cvičení probíhá ve dvojici- jeden z partnerů má roli otce, druhý syna. Partneři cyklicky opakují přesně dané pohyby jednotlivých kat, ve svých rolích se střídají. Každá sestava představuje jedno roční období. Podobně jako během roku mění podnebí svůj charakter, mění se v jednotlivých katách charakter pohybů, způsob práce s energií a dechem. Vše odráží zákonitosti běhu přírody. Hojo je nejlépe provádět v přírodě. Meč, který se používá k nácviku je rovný a v porovnání s bokkenem mnohem těžší a masivnější.
KENDO
Japonské umění boje s mečem. Kendo vzniklo syntézou z několika starých škol boje s mečem Kenjutsu postupně konce 19. a začátkem 20. století.
Cvičení Kendo bychom mohli rozdělit do dvou oblastí: 1) SHINAI.KENDO - tedy plnokontaktní cvičení s cvičným mečem SHINAIEM - bambusovým mečem. 2) KENDO.KATA - tedy nácvik boje pomocí předem daných sestav pohybů za použití pravých nebo dřevěných mečů.
V Kendo se také pořádají zápasy - SHIAI.
CÍL KENDO A SMYSL JEHO CVIČENÍ
Cílem Kendo je formování lidského charakteru prostřednictvím aplikace principů Katana.
"Formovat mysl a tělo,
zušlechťovat silného ducha
a správným a přesným cvičením
usilovat o zdokonalení se v umění Kendo,
ctít lidskou laskavost a čest,
stýkat se s ostatními s upřímností a
vždy usilovat o zušlechtění sebe sama.
Takto bude člověk schopen
milovat svou zemi a společnost,
přispět k rozvoji kultury a
napomoci míru a štěstí mezi všemi lidmi. "
Koncept a cíle Kendo, Celojaponská federace Kendo 1975.
Dnešní Kendo obsahuje spoustu technik seků a bodů, postojů, různé druhy práce nohou a různé útočné techniky a obranné protitechniky a další věci. Pracuje se vzdáleností, načasováním a se spoustou dalších konceptů a metod, které si praktikanti Kendo postupně osvojují a pomocí různých druhů cvičení je dále zlepšují a zdokonalují. Osnova výcviku je komplexní a adept se v ní postupně posouvá od základních prvků k pokročilejším, trénink těla je provázán s mentálním tréninkem.
Kendo je nejen bojové umění, je to též součást tradiční kultury s historickými kořeny. Součástí výcviku jsou tedy i prvky ohledně morálky, filosofie a etikety.
Cílem dnešního Kendo je především výchova člověka a cvičení jeho těla a mysli. Trénink Kendo je dlouhodobý a trvá celý život. Kendo harmonicky rozvíjí člověka jak po fyzické tak především po mentální stránce v duchu filosofie Budo. Staré japonské přísloví praví: "Chceš-li býti dobrým šermížem, musíš být dobrým člověkem." V tomto moudru je obsažen samotný důvod, proč v dnešní době, kdy k používání mečů není žádný praktický důvod, cvičíme Kendo.
JAPONSKÉ PÍSMO
Studium japonštiny má svá specifika. Kromě toho, že se japonština od indoevropských jazyků výrazně odlišuje svou gramatickou strukturou, má i poměrně složitý systém písma - používá souběžně dvě japonské abecedy (Hiraganu a Katakanu) a nefonetické znakové písmo přejaté z Číny (Kan.ji). Studium japonštiny začíná obvykle osvojením obou abaced, Hiragany a Katakany, které studentům umožní vyhnout se zápisu japonštiny latinkou. Znalost obou abeced je přitom podmínkou přijetí ke studiu v pomaturitním kurzu japonštiny i ke studiu japanologie na FF UK. Kurz k osvojení japonských abeced je ovšem určen nejen uchazečům o výše uvedené formy studia, ale i těm, kteří se nechtějí zabývat stavbou jazyka a zajímá je pouze systém zápisu slabičným písmem a možnost přepisu cizích slov do japonštiny.
HISTORIE A POUŽITÍ JAPONSKÉHO PÍSMA
V prvních staletích po Kristu neměla japonština vlastní písmo. Přibližně v 8.století se k jejímu zápisu začaly používat čínské znaky, které však vzhledem k odlišnosti obou jazyků byly poněkud nevhodné. V japonštině bylo třeba zaznamenávat např. i koncovky přídavných jmen a sloves, a tak v 9.století vznikly zjednodušením některých čínských znaků ještě dvě slabičné abecedy.
HIRAGANU vytvořily ženy žijící u císařského dvora v období rozkvětu japonské svébytné kultury a používaly ji k psaní básní, deníků, soukromé korespondence i původních literárních děl. Dnes se tato abeceda používá k psaní koncovek, praktikulí a určitých okruhů slov.
KATAKANU vytvořili mniši jako pomůcku při čtení súter a používala se také k vysvětlení oficiálních textů. V dnešní době se Katakanou zapisují zejména slova přijatá z cizích jazyků, přepisují se jí cizí jména a někdy se jí užívá i ke zvýraznění textu, takže je vlastně obdobou naší kurzívy.
KAN.JI neboli čínské znaky se používaly k zápisu velké části substativ a kořenů adjektiv a sloves, k nimž se ještě Hiraganou připisují koncovky. Japonské děti si během prvních 9 let školní docházky osvojí zhruba 2000 povinných znaků, které jim umožní přečíst si např. běžný denní tisk, další znaky se potom učí s ohledem na obor, jemuž se věnují. Celkový počet znaků je přitom velmi vysoký, nejběžnější znakové slovníky určené cizincům jich uvádějí 5 - 7 tisíc.